Může to být trochu depresivní se na tenhle ukazatel podívat hned v pondělí, nicméně když přes týden nemáte ponětí o čase, může vás třeba ve čtvrtek překvapit, že do víkendu zbývá už jen pár hodin. Nastavte si třeba, že víkend začíná v pátek v pět hodin a speciální hodiny vás budou každou minutou přibližovat k očekávanému víkendu a budete vědět na minutu přesně kdy ta velká sláva vypukne.
Nezáleží na tom, jak rychle pokračuje technika, ale jak moc dokážeme využít kreativitu, ohlédnout se zpět a vytvořit retro věci. NVDRS Tape je přehrávač, který má klasickou kazetovou konstrukci, ale je to digitální přehrávač, který je označován podle starého standartu 45 60 a 90 minut. Znamená to, že pojmou 10 15 nebo 20 písní v digitálním formátu, které lze nahrát přes USB.
A pokud chcete hudbu přetočit, musíte manuálně, jako za starých časů, strčit do jednoho z otvorů prst nebo tužku a točit.
Strčením prstu do druhého otvoru a využitím kynetické energie se přehrávač dobíjí. Malá LEDka označuje stupně dobití (červená, oranžová, zelená).
A aby se náhodou vašemu retro přehrávači něco nestalo, uschovejte ho do obalu…a jak jinak může vypadat než klasický kazetový.
Zdá se vám snad že už jste příliš opilí, protože bar na zdi se vám zdá nemožný? Je fakt, že ani já nepatřím mezi alkoholové nadšence a přihnu si jen svátečně, ale kdybych si někdy domů pořizovala nějaký bar, možná bych uvažovala nad tímto nástěnným barem, který by v prostoru vypadal zajímavě alespoň svým designem. Možná se vám může zdát, že vypadá jako klasická polička, na kterou si dáte svoje trofeje, ale není mnoho poliček, které tak vypadají, ale přitom plní funkci bezvadného baru. Jen si představte všechny vaše likérové vášně nebo závislosti na každovečerní sklence Dom Perignonu. Všechny svoje oblíbené pochoutky můžete uložit do baru o tří boxech, ale navíc můžete pro každý box nastavit individuální teplotu.
Ovládací panel se nachází po levé straně a dvířka boxů se otevírají hydraulicky směrem nahoru, podobně jako moderní kuchyňské skřínky. Tak tomu říkám alkoholové nebe.
Ještě si také pamatujete ty lavice, které neměly samostatné židle, ale výklopná dřevěná sedátka a vlastně celá řada byla spojená do jednoho lavicového bloku? Jen jsem vám chtěla připomenout staré časy, protože moderní svět možná přinese do škol novou alternativu školních sedátek s lavicí. A tak si představte, že naši budoucí žáčci budou pracovat v kouli…je to pracovní stůl, který šetří místo a vypadá jako koule, ale po rozložení vznikne pohodlné křesílko polstrované kůží s pracovním stolkem naproti. Nejspíš si ještě budeme muset nějakou tu chvilku počkat než se na třídních schůzkách do tohohle zázraku uvelebíme – jednu rozkládací kouli v současné době seženete asi za 7000$ (asi 156 000 korun).
Pokud už vám nestačí vaše enviromentálně zaměřené nálepky na vašem kole, taky by se vám mohlo zalíbit kolo Green Shadow. Bylo vyvinuto designován studiem Mr. Onüff původně pro videohru, přesto je však kolo zajímavou studií jak tvarovou, tak i funkční. A to díky LCD displeji zabudovaném v řídítkách, který vám počítá kilometry, sleduje tep a kalorie. Není vlastně určeno pro sériovou výrobu, ale dokážu si živě představit, že by se vyrábělo pro milovníky země a ekology. Snad kvůli barvě?
Jsem tak trochu blázen do interiérových vychytávek a nedávno jsem našla jednu zajímavou věc. Co asi tak podle vás nemůže chybět v žádném obývacím pokoji? Já osobně bych se tam tedy neobešla bez pohodlného gauče, ale hlavně televize, protože kam jinam pohovku nasměrovat, když televize je středobodem pokoje. A co když v televizi už nevysílají koukatelný program? Co když už máte shlédnutou celou svou videosbírku a dívat se na ní zase dokola vás už omrzelo? Nebo snad chcete při mrazivých zimních večerech zažít romantickou nebo rodinnou pohodu u krbu? Co tedy říkáte na televizi s krbem? Jeto možné díky rakouské firmě Skloib, která na trh přišla se speciální skříní, která kombinuje televizi s krbem. Díky svému upevnění na tyči se s ní dá otočením snadno manipulovat a zmenit tak pohled z televize na krb.
Přestože mám k tomuto nápadu spoustu výhrad, napadlo mě, vám ho taky předvést a dát vám možnost přidat k němu vlastní názor. Jedná se o odkládací stolek do zásuvky, který má zároveň sloužit jako lampa a disponuje také dalšími zásuvkami, do kterých je možno zapojit až tři spotřebiče. Jedná se o designově velice zajímavý prvek, ale moje výhrady vůči němu jsou jasné. Aby stolek stál a fungoval, je nutné zapojit ho do zásuvky a to nutně vyžaduje mít umístěnou zásuvku ve vyhovující výšce. Také si myslím, že jako lampa taky zrovna moc neposlouží, protože vrhá světlo jen vpřed a to se hodí tak maximálně když potřebujete v noci rychle najít bačkory u postele. A vlastně ani nenabízí moc odkládacího prostoru, takže moje volba je jasná, já bych ho nechtěla. A co vy?
Zdá se, že klasické kolečkové brusle nebo skateboard začínají být pasé a pomalu je nahrazuje nový nástupce zábavního prostředku na kolečkách. Monowheel mi nikdy nepřipadal jako zrovna bezpečný druh přepravy, ale když se jedna firma nad tímto prostředkem zamyslela a zmenšila je tak, aby byly nositelné na nohách, začíná to vypadat jako opravdu zajímavý nápad. Firma Inventist, která Orbitwheels vymyslela je také předvedla na letošním veletrhu hraček. Vypadají jako monowheels zkřížené s párem bruslí a jejich ovládání se podobá jízdě na skateboardu. K jejich správnému ovládání si ovšem musíte osvojit zvláštní S-pohyb nohou. Nevím, zda mohou být považovány za bezpečnější alternativu bruslí nebo skatu, ale je pravda, že sáhodlouhé varování na začátku instruktážního videa by v nikom nevyvolalo pocit bezpečnosti. Ovšem odřené koleno nepomalá modřina je melou cenou za nové dobrodružství.
Objednávat můžete na stránkách Inventists za 120$ (necelých 2700 korun).
Vypadá to, jako byste zlatému panáčkovi nasadili na hlavu stínítko od lampy. Ale to ještě netušíte, že i ten panák pod stínidlem k lampě patří a otvírá vám nespočet kreativních možností, jak ji umístit. Posaďte ji na stůl, položte na zem, postavte do tanečné polohy nebo ležérně opřete o zeď, pokaždé bude vypadat skvěle a efektivně.
Nepatřím zrovna mezi milovníky zimních sportů. Co se týče lyžování, moje poloha většinou spočívá v tom, že se válím na zemi s lyžemi nad hlavou a hůlkami bezradně mávám do vzduchu. Tedy aspoň spočívala, než jsem to definitivně vzdala a zůstala u sáněk a stavění sněhuláka.
Snad proto nemůžu až tak úplně posoudit, jestli tenhle nápad zdokonalení lyžařských bot je až tak nápaditý, ale nechám prostor vám, odborníkům a lyžařům, abyste to posoudili.
Možná si někteří z vás říkají, proč musí lyžařské boty bolet? Proč by si lyžaři nemohli užít stejný komfort jako „snowborďáci“? Problém s komfortem vyřeší správná a zdokonalená konstrukce, která umožní odstranit tlak. boty POC Tarsus mají spojený jazyk se zbytkem obuvi tkaničkami, jejichž utažení lze regulovat kolečkem. A pomocí přesměrování jedné součásti vzadu na botě lze přenastavit botu z modulu chození do modulu na lyžování. Ovšem co já vím, některé boty se při zaklapnutí do lyže přenastaví samy.
